úterý 17. prosince 2019

STS Svojkovice Brod XI. Údolím Tiché Orlice za Bezprávím

Jak jsem předeslal absolutně se mi letos nechtělo psát. Nechutenství mě neopustilo ani nyní těsně před Vánoci. Po návratu se mi zdálo nanejvýš podstatné a důležité poučit se tentokrát důkladně z průběhu akce, vyvodit z toho definitivní důsledky, potrestat viníky nejlépe popravou rožněním za živa a odměnit mě jediného skvělého za nehynoucí zásluhy. To mě částečně přešlo, tak z toho spíš nějak vybruslím. Vzhledem ke sporadickým ohlasům na mé zdejší literární tvoření (vážně jsem na literárních serverech úspěšnější) jsem se rozhodl věnovat tento letošní zápis především sebechvále, abych měl pod stromečkem aspoň něco a navíc to nikdo tak citlivě, empaticky a s maximální znalostí věci jako já neudělá. Plán byl připraven (mnou) naprosto skvěle a také včasně a to ještě ve variantách vzhledem k nejasnostem v lokalizaci nocležení, jež bylo zajištěno až daleko po sestavení plánu a to ještě ve veliké laxnosti. Díky tomu jsme však pobývali v místě, které považuji z těch kdispozičních za to nejskvělejší. Mám nějak rád místa, kde lišky dávají dobrou noc a kde se před nimi vinice naše ostříhati nedá. Byl jsem tedy potěšen a plány promptně pozměnil na variantu vše začíná a končí v Brandýse. Opět bez povšimnutí publika ovšem s vlastním hlubokým uspokojením, kterému se může vyrovnat máloco a o málocu se psát nebude, protože to se vyskytuje daleko za hranicí mého ega a to je to, čím se tu hodláme letos zabývat. Skvěle připravený plán vycházel ze dvou premis. Ta první byla zcela lichá jsa postavena na hypotéze, že v kraji mezi Rokycany, Mirošovem, Dobřívem a Svojkovici se již s ničím novým nesetkáme. To naprosto není pravda. Navíc v lokaci, uprostřed které jsou Kozlerovi, kde stále toužím propařit celou noc a žádný velitel výpravy mi to neumožnil, je stále nové ve starém a staré v novém a Svět se tam dotýká nebeské báně a v temných koutech svými póry peklo pohlcuje zlo, aby ho vůkol tolik nebylo. Navíc odtud pocházím a tak by se mi šiklo zde též pojít, když už jsem se narodil jinde. Prostě je to nesmysl a uvidíte, jak rádi tam zase pomašírujete. Ten druhý podnět vznikl při návratu ze splutí Baťova kanálu, kdy při průjezdu vlakem touto lokalitou se všichni (co jezdí vlakem) tak nějak shodli na tom, že to údolí vypadá zajímavě a že tu vždycky akorát profrčí a že by to stálo za prozkoumání. Něco nového stojí za prozkoumání vždy, obzvlášť je-li shoda. pojednání o škodlivosti demokracie však očekávejte dále. Zřejmě je vskutku napíšu, protože jsem ryze konjunkturální typ a nyní je takovým myšlenkám přáno, tak co bych si nepřihřál svou vlastní polívčičku. Nejsem nikde organizován. nemám funkce, děti odrostlé tak co. Tedy lokace se zdála z okýnka expresu vysoké kvality žádoucí průzkumu a půvabná a jakékoli frflání při vlastní akci na téma, že jsme sem jezdili, vždyť je tu hovno, je naprosto irelevantní, protože nikdo netušil v jakých intervalech a obtížnostech výstupu jsou ta obdivováníhodná hovna rozeseta. Místo, které obvykle vyhrazuji svému zklamání z (ne-)účasti tentokrát vynechávám, protože jsem se dostavil osobně a bylo mi se mnou na výsost k potěšení a radosti. Nevnucoval jsem si nic, co jsem nechtěl a tak musím říci: "Skvělá společnost." To je asi tak všechno, co se dá k letošnímu čundru napsat. Na škodlivost demokracie kašlu. Nebudu dělat za komouše jejich práci. Pokud to někdo čte a zdá se mu ten text nějaký divný, pak by měl vědět, že jsem si chtěl vyzkoušet, jestli umím psát jako Kerouac a vidím, že jsem vlastně lepší.

Dodatky

Fotky jsou v galerii, tak nebuďte líní se tam podívat.
Od příště jsou čundry NVTO přístupné pouze pro členy a osobně pozvané pořádajícím veleorgánem či orgánem bez výjimky. To je odpověď na otázky, kterými se zmíněné instituce vášnivě zabývaly a já je při tom pozoroval.