Gymnázium Český Brod, 4. A - 1982: září 2012

Sluší se jako obvykle začít nějakou objevnou myšlenkou. No s tím objevováním na tom asi nebudu až tak, ale mohl bych se alespoň pokusit o cosi lehce neotřelého, ale teď je mi zrovna zima a tak si intenzivně třu nos. Tak z toho protentokrát nic nebude.

Díky široké účasti na letošním výročním srazu se snad mohu dovolat svědectví těch laskavých čtenářů. kteří se tohoto píjemného odpoledne v Českém Brodě zúčastnili. Zde jsem jménem diamantového jadérka předložil návrh hluboce podobný tomu, který byl jménem božím předložen nebohému Lotovi. Poučen tím jak bídně Lot nakonec dopadl jsem poněkud snížil limit z deseti na jednoho a ten se nakonec jen tak tak podařilo naplnit. Co k tomu říci. Snad jen, že nezúčastnění se sami svou vůlí připravují o opravdu neopakovatelné zážitky.

Může se zdát, že již třetí pokus o prostup známým terénem nemůže znamenat žádný logistický problém. Opak je však pravdou. První drobná obměna tradice spočívala v posunu termínu akce o týden. To byla podmínka pro získání nového člena expedice. V průběhu vypracovávání realizační verze expedičního projektu se zistilo, že vlastně všechno vybouchlo - tedy ubytování v oubou lokalitách. Vše nakonec dopadlo více než uspokojivě. Dá se říci, že celé zajištění akce bylo posunuto na novou kvalitativní úroveň a to v první řadě díky Liborovi a jeho neúnavné mravenčí práci.

Pátek Praha - Rokycany - Mirošov

Cesta diamantového jadérka byla zahájena za ranního kuropění. Dovolím si poznamenat, že díky Liborovi je toto kuropění rok kod roku časnější. Jako ranní spáč to příliš neocením, ale nešť. Za ranního kuropění tedy byla celá akce zahájena setkáním kompletního diamantového jadérka v bývalé dvoraně později Fantově kavárně a nyní oopuštěném prostoru pražského Hlavního nádraží. (Nápis nad schodištěm - dnes díra se zábradlím jsem v čase kdy jsem se učil psmena četl jako praga mater umbrium - tentokrát jsem si to opravil na Praha mater Urbium).

Cesta vlakem do Rokycan proběhla za standardních podmínek. S jednou plzní v plechu a v pohodové atmosféře.Rokycany nás přivítali s obvyklou přívětivostí. Zde jsme již známou a zapomenutou cestou zamířili do Muzea na demarkační linii. Zde jsme podobně jako loni obdivovali to, co je obdivu hodné. Především pak neuvěřitelné úsilí a práci, kterou této zálibě věnují provozovatelé. Po hlubokém kulturním zžitku nastal časl pro občerstvení a zde jsme se dostali ke stopám starým třicet let do restaurace U Václva. Jaké štěstí, že jsme se zde zastavili neb jsme se mohli setkat se zjevenou pravdou. Viz snímek:

Poobědvali jsme tedy v tomto posvátném místě a spláchli to pravda ne přímo Prazdrojem, ale kvasnicovým Gambrinusem. Nedovolili jsme sei však rozesedět a ponechat naše těla ztuhnout. Vypravili jsme se po stopách třicetiletých a obročních smětrem k našemu prvnímu tábořišti kdysi - tedy spíše k jeho předpokládané poloze. Nakonec tento typ bájivosti má v Čechách hlubokou tradici. On praotec Čech možná vylezl na Milešovku, protože tam je lepší rozhled, ale při pozdější rekognoskaci sklerotickými pamětníky padla volba na Říp a jaká je to skvělá tradice. Postáli jsme a pomlčeli a pak se pohádali zda to bylo tam či onde či jinde tuhle a v tu posvátnou chvíli vznikla nepředstavitelně neuvážená myšlenka zdolat vrch Kotel na jehož úpatí jsme se právě nacházeli. Nahoru se jde pěkně pořád za nosem a je to neuvěřitelný krpál. Málem jsme tym vypustili duši nebo aspoň někteří jako třeba já. Odměnou jsou nám snímky z vrcholu, kde není prakticky nic.

Odtud do Kamenného Újezdu, dále motoráčkem do Mirošova. Zde naše putování ovšem neskončilo neboť oblíbený luxusní Hotel Mirošov byl nakonec mimo provoz. Náhradní ubytování bylo tedy nalezeno v blízké obci Skořice. Již jsme byli pravda ušlí a v centru města ne a ne najít žejdlík živého občerstvení. Dobří lidé nám poradili, že na okraji Mirošova se nachází oáza, ovšem nechtělo se mi opouštět náměstí s blízkou autobusovou zastávkou. Nakonec jsme podlehli pokušení a vykročili směrem naznačeným. Odměnou nám byla naprosto skvostná hospoda (slovo restaurace by pro toto posvátné místo bylo urážkou) U Kozlerů. Zjistili jsme, že se zde bohužel neubytovává, ale záchrana to byla dokonalá a navíc autobus do cílové Skořice má zastávku ještě zde před hospodou - SUPEĚĚĚĚĚĚĚR. Dali jsme pár žejdlíků pokochali se písemnostmi, které byli ponechány hostům k nahlédnutí a v Liborem určený čas vyšli před hospodu a chvilku počkali na autobus.

Přijel a zastavil nám přímo ve Skořici a přímo před zařízením U sv. Jana, kde jsme byli ubytování - opravdu luxusně a kdy jsme trávili večer čekajíce na Mirka CH., který se měl k výpravě připojit zde. Pan restauratér byl velice milý a úslužný stejně jako zbytek prsonálu. Ve vedlejším sále se slavily padesátiny a jen jsme sledovali jak se tam ve velikém tempu nosí vybrané lahůdky. My měli předem objednaná kachní stehna. Mimochodem pan restauratér ještě ve čtvrtek volal Liborovi, že stehna nesehnal a že nám tedy upeče kachnu jako takovou, jestli nám to nevadí, bombastický přísup jen hluboké nadšení a nekonečné díky. Po několika půllitrech dorazil Mirek. Pěšky z Dobříva, kde zanechal vozidlo. Díky jeho přítomnosti se celý večírek zvrhl na naprosto dokonalé mariášové posezení. Inu kulturní program expedice se ladí až na místě podle volby účastníků - pokud se u toho dáí pít pivo.

Sobota Skořice - Dobřív

Sobota začala zcela dokonale lukulskou snídaní, kterou připravil novic expedičního týmu. Snídaně měla mnoho neuvěřitelně vybraných chodů a uvedla nás do skvělého nádherného dne. Slunce prohřívalo krajinu a my mli před sebou lehký přesun přímo do Dobříva. Ze Skořice vede cesta přímo, kouzelným vojenským lesem a krátce. Občerstvení jsme měli termoobalech na zádech a tudíž nám nehrozilo ždné nepříjemné překvapení.

V Dobřívu byla opět oproti předchozím expedicím změna ve věci ubytování. Paní Schnauerová naše ubytovatelka měla bohužel obsazeno autobusem důchodců. Libor našel náhradní řešení přímo v epicentru tedy přímo ve Staré hospodě.

S již zmíněnými důchodci jsme se v průběhu pobytu v Dobřívu poměrně intenzivně střetali. Mirek s Jardou absolvovali společně s nimi prohlídku Hamru a já s Liborem čekal u Staré Hospody, kam přijel opravdu kouzelný exponát hodný obdivu.

Pánové plní dojmů ze shlédnuté technické památky přivedli do hospody celý roj důchodců. Vlastně jsme je čiperky obdivovali. Večerní program byl obdobný tomu předchozímu, jen s tím rozdlem, že stravování bylo díky jakémusi problému s kuchyní ve velmi omezené míře. Povečeřeli jsme v blízké Formance Hamrovky a vrátili se do Staré hospody a za lomozu fandění jakémusi fotbalu hráli svou oblbenou hru a kondičně upíjeli pivo až ku času určenému k ulehnutí.

Neděle Dobřív - Žďár - Hůrky - Svojkovice a hajdy domů

Nedělní ráno bylo zajištěno snídaní přímo ve Staré Hospodě. Den byl zorganizován jako polomotorizovaný. Dobřív jsme tedy opustili motorově. Následoval výstup na vrchol Žďáru, kde jsme zanechli tradičn poslelství světu.

Po sestoupen od vrcholové prémie následoval motopřesun do Hůrek. K našemu zklamání byl zdejš restaurant U Fabiána ještě zavřený a tím nám byl narušen plánovaný progran, dle kterého jsme právě zde měli obědvat. Žádné neštěstí. Jsme motorizování a do Svojkovic je to v tom případě nějakých deset minut. Motorest je oproti první obnovené návštěvě v provozu a snadno a bez nostalgie (byli jsme zde po třiceti letech poprvé) jsme zde zahnali hlad a žízeň.

Nyní jsme již vykročili a následně přikročili k tradičnímu pietnímu aktu v předpokládaném (viz historka o praotci Čechovi) místě našeho Svojkovického tábořiště.

V tuto chvíli z povinného programu zbývala jen návštěva Svojkovického koupaliště. Tento drobn detail jsme napravili při čemž jsme se jen těsně minuli s defilé velorexů. Na koupališti jsme byli obsluhou kiosku rozeznáni jako vracející se pachatelé a obsloužení pivkem. Libor dal již tradiční koupel. Po vychutnání nedělní idilky jsme vstoupili do vyprošťovacího vozu provozovaného lékařským doprovodem a byli převezeni zpět do svých bydlišť. Já skupinu opustil před restaurantem U Pepíčka v pražských Vršovicích a jak jsem byl spraven akce stále pokračovala až do snížení počtu účastníků pod trojici. Viz fotogalerie.

Je na čase pomýšlet na příští ročník. Pro opakování akce ve stejné kouzelné lokalitě budou včas přednesena kritéria. Jistě přísnější, ale opět tak, abychom nedopadli jako nebožák Lot.