neděle 1. května 2011

2011-01-28 Vysočina

Plánování

Jako obvykle při zamyšlení nad ukončenou akcí se otevírají dva úhly pohledu na věc. Pohříchu vedené odpověďmi na otázky: Co jsme chtěli a co se podařilo. Množiny odpovědí na obě otázky mají pravda průnik, ale jsou i prvky, které jsou členy pouze jedné z množin a ty s sebou nesou tolik potřebné okamžiky očekávání, zklamání a příjemných a nepřájemnýc překvapení, které jsou solí života a únikem z trapného stereotypu, kdy prvky množiny jedné jsou i prvky té druhé a naopak a žádné jiné neexistují - tedy množiny jsou totožné, akce byla beze zbytku naplánována a plán byl beze zbytku splněn. Tak tudy ne přátelé. To by se nám naše akce brzy omrzely.


Akce byla původně naplánována jako výjezd spollužáků za zimním sportem prezentovaným únavným pobíháním po zasněžených kopcích Žďárských vrchů. Po prvním prozkoumání zájmu byl detekován značný převis nabízené ubytovací kapacity nad poptávkou. Rozhodli jsme se tedy a byl to můj návrh rozšířit expediční tým o rodinné příslušníky. To se setkalo u organizačního výboru s pozitivní kldanou odezvou. Zároveň se ani příroda příliš nevyznamenala a sněhová pokrývka tak nějak vylučovala původně plánovanou náplň akce. Tím je ovšem výčet pohrom, které narušily původně zamýšlenou podobu akce.


Příjezd

Předsunutá skupina vyjela již záhy a tak dokázala velmi záhy připravit podmínky na základně k jejímu přechodnému obývání.

Následoval až noční příjezd zbylé části expedice.

Tím bylo osazenstvo kompletní a nastal čas plánování navazujících akcí.

Sobotní výprava do Daňkovic

Na sobotu jsme naplánovali krátký výlet na oběd do vyhlášené restaurace v Daňkovicích. Příliš jsme se ani nepřipravovali neb Liborem v mapě odměřená vzdálenos 3 km nepředstavovala ani žádnou zvláštní zátěž. Ukázalo se, že jsme vrtošivost horských podmínek poněkud podcenili. Po každých pracně ušlapaných 3 kilometrech se totiž vždy znovu objevila směrovka do Daňkovic trvale vzdálených ony prokleté tři kilometry. Do cíle jsme přišli zcela vysíleni lehce omrzlí a poněkud vyhladovělí. Prostě jsem se nekonečně těšili až usedneme do tepla oné vyhlášené restaurace - obzvlášť, když jsme se před ní z tabule dozvěděli, že dnes je na programu kachnička...
Jaké však bylo překvapení, když jsme se dozvěděli, že tato restaurace je vyhrazena pouze předem hlášeným návštěvá a nejste-li objednáni, že nejenom, že nedostanete najíst, ale ani napít ani tatranku Vám neprodají. S tak odporným přístupem k potenciním zákazníkům jsem se naposledy setkal, když jsm šel na pivo a nenalili mi, protože mi ještě není osmnáct...
Unačně demoralizovaná výprava trávila další čas zadýcháváním naštěstí uzaviratelné autobusové čekárny a plánováním evakuace.
Evakuační vozidlo bylo nakonec sjednáno a ve dvou vlnách jsme se pokorně vrátili do Nového Jimramova a tam konečně završili šílený den nad místními specialitami a lahodným mokem.

Večerné posezení na základně se neslo v duchu pospolitosti a veselí.

Konečně

V neděli jsme se konečně dočkali a učinili zadost plánům, které je nutno dodržovat. Na polygonu nad chatou jsme nazuli běhaci lyže a udělali takové malé leč velice nebezpečné kolečko...

Je mou radostnou povinností informovat, že jsme se vrátili domů celí a zachovaní na zdraví.