Dobré zprávy mají schopnost se množit
ovšem v dobrých rukách našeho drahého spolužáka Libora. Když mu tedy Vlaďka při jednom náhodném hovoru sdělila, že se bude stěhovat do nově zbudovaného obydlí, Libor odtušil, že by to rozhodně stálo za nějakou drobnější kolaudaci
a této bohulibé myšlenky se již nepustil. Škodolibý člověk by si asi v tu chvíli přál vidět Vlaďce do tváře. My se však spokojíme s tím, že přesvědčovacímu talentu Liborovu podlehne prostě každý, už i proto, aby nebyl zahrnut další dávkou tohoto jeho talentu. Stejně tak je podobna vývozu sov do Atén snaha vylíčit, že tato myšlenka byla na organizačním zasedání "U Dašů" jednomyslně přijata. Následně se roztočila kola organizace vlastního výjezdu spojená s určením termínu, tras, kulturní náplně, kdo s kým a jak apod. Vše bylo nakonec jako obvykle vycizelováno do posledního detailu a mašinérie celé akce se nezadržitelně rozjela v sobotu 17.3. ráno.
Zahájení a motorizovaný přesun do Pardubic
Byl jsem časovým plánem donucen povolit sobotě, aby začala, již za raního kuropění. Rychle hurá na cestu, přesně dle Liborova grafikonu, který byl naplánován na minutu přesně. Musím se omluvit leč netrpělivost mi nedovolila ani dospat ani dojet dle stanovených časů - tak nějak se to všechno urychlilo. Nejprve jsem Naložil Jardu a za nedlouho jsme se zastavovali pro Libora - byli jsme 3 a akce právě začala
Naším posledním spolucestujícím se stal Zdeněk a pak již vzhůru do Pardubic. Po příjezdu do města perníku a semtexu jsme nejprve doplnili zásoby o to nejnutnější z Plzně a odebrali se k místu generálního srazu všech zúčastněných na pardubickém hlavním nádraží. Zde jsme nejprve vzpomněli památky Ing. Pernera a zdůraznili nebezpečí spojené s vykláněním se z okýnka vlaku.
Následně jsme se setkali s naší vzácnou hostitelkou
pak již přivezl vlak z Moravy Janu
Jako poslední se připojil Honza a byli jsme v kompletní sestavě.
Účastníci zájezdu byli tedy kompletní a nastal přesun na místo činu. Nejprve jsme museli přislíbit, že upustíme od křtu nemovitosti na způsob podobných obřadů při spouštění lodi na vodu a všech podobných oficialit a pak jsme se přesunuli na předem určenou souřadnici.
Zde jsme odložili vozidla, zásoby obzvlášť ty, které bylo třeba ponechat v chladu a nastala kulturně vzdělávací část naší výpravy.
Vzhůru na Kunětickou horu
Jakkoli je okolí Pardubic postiženo svým umístěním ve zlatém prutu Země české přeci z něj trčí bradavice Hory Kunětické a tak náš prvotní cil byl jediný možný - restaurace v podhůří tohoto vrchu. Kulinářský požitek byl na úrovni slavnostního okamžiku a posíleni jsme vykročili k vrcholu. Zde si odpouštím exkurz do vlastivědy - to si doplňte na jiných stránkách a vězte, že jsme protě navštívili další krásné místo.
Další cesta vedl zpět do podkůří, kde jsme navštívili perníkovou chaloupku. Jak taky jinak. Zde jsme se přesvědčili o tom žač je v Pardubicích perník. Dále jsme pokračovali k Labi a podle jeho toku do Pardubic. Cestu jsme opatřili příjemnou zastávkou, kde jsme jednak spláchli prach z cesty a druhak a to hlavně rozproudili hovor - obsah je nepřenosný, leč to odpolední posezení bylo neuvěřitelně příjemné.
Cestu jsme s večerem zakončili na Pardubickém hradu, náměstí a v picérii. Pak následoval zrychlený přesun do vlastního cíle celé výpravy. Vlastně jsme tam přibyli již podruhé, ale v tuto chvíli to byl začátek hlavní fáze programu.
Křest nové Vlaďčiny nemovitosti ve Spojilu
Původní představa byla, že se nemovitosti patrně křtí podobným způsobem jako lodi. Naše vzácná hostitelka nám však tento plán rozmluvila odakazuje nás na hospodářské škody, které by vznily vyplýtváním drahocenné kapaliny na fasádu a zem, při čemž by naše hrdla zůstala suchá. Museli jsme tyto argumenty přijmout a oficiální program zúžit do pouhého přípitku.
Další pasáž textu tak nějak přeskakuju. Byla provedena skutečně zevrubná vizitace celé nemovitosti, která je opravdu pěkná, ovšem při Liborově důkladnost v takových situacích to byla tak trochu hloubková kontrola, zatěžkávací test a prověrka funkčnosti (fotogalerie napoví).
Večer jsme následně strávili v družném, příjemném hovoru. který aspoň mě vrátil někam daleko, daleko zpět. Tak V8m moc děkuju, drazí přítomní spolužáci, protože tento večer jste těmi drahými spolužáky opět byli.
No a to už by mohl být závěr. Nezbývá než se těšit na setkání po třiceti letech opět v Českém Brodě a poděkovat a to u vědomí rozsahu oběti, práce na přípravě skvělých kulinářských zážitků, odvahy a podstoupeného rizika - prostě toho všeho, co musela Vlaďka podstoupit, abychom měli tak skvělý víkend. Vlaďko. Moc děkujeme.
