Během Vánočního výšlapu z Úval k Dašům a hlavně při následném organizačním zasedání jsme naplánovali již druhý pokus o běžecký víkend na Vysočině v oblíbené lokalitě Nový Jimramov. Celé plánování a příprava probíhaly v ovzduší naprosté všednosti způsobené již víceletými zkušenostmi s organizací podobných akcí.
Zbylo tedy dost prostoru i pro naši oblíbenou společenskou hru a zábavu.
Páteční sjezd
Jako tradičně jsou lidé, kterří se na místo dostaví časně a lidé, kteří si svůj vstup do děje představují spíš pod pláštíkem tmy případně i téměř s posunem přes hranici dne. Letos tomu nebylo v tomto ohledu jinak. Jako tradičně byl první na místě Libor s rodinou, následován Janou. Já jako obvykle přibyl až za tmy a do již lehce rozběhlého děje.
Pokud jsme to loni neuvedli, pak díky vybavení sídla u pana Fialy připojením WiFi byla hlavním hitem vybavenost přístroji, které uměly tuto technologii využívat především notebooky, netbooky a taky v chlapecké části oblíbené přístroje PSP. Zájemcům je Libor ještě dnes vypočítat kompletní výbavu té které rodiny. Letos WiFi nebylo (nevím zda to nebyl od Libora takový ochranitelský tah). No chlapcům to nevadilo a vybavili se pro provozování hudby. No nevím zda to bylo vítězství. Každopádně byl doprovodný program poněkud hlučnější.
Sobotní běžecký maratón
V sobotu s ranním kuropěním konečně došlo ke startu do bílé stopy. Přesně tak jak jsme si to slibovali již loni, ale nepřízeň počasí stran sněhu nás donutila tuto ústřední část výpravy toliko markýrovat. Tak letost ne, letos to bylo naostro (bohužel). Bohužel byl rovnou ostrý start, kdy jsme udolali místní velehoru vlastníma nohama a to jsem neměl dělat. Již tímto pohybovým počinem jsem se zcela vysílil a do vlastní stopy mi už nezbývala energie. Nakonec jsem se jakž takž doplácal do (prý) poloviny trati a tam konstatoval, že kde je hospoda je i můj cíl, odtud jsem se již nechal vyprostit odtahovou službou. Toto je ovšem mé osobní svědectví. Libor s Janou budou patrně jiného názoru neb si to převelice užili a odtahovou službu si zavolali až do zcela jiných míst.
Každopádně dlužno říci, ýe pophyb na zdravém mrazivém vzduchu je jistě prospěšný a někdy snad zase.
Odpoledne nás Jana opustila směrem k sídelní Moravě
a my pozůstalí trávili večer nad společenskou hrou. Libor byl zamenitým průvodcem večerem neb jeho bystrý smysl pro jakákoli pravidla slavil ohromující úspěchy nad touto nikým z nás zatím nehranou taškařicí.
Nedělní epilog
Na neděli jako obvykle nebylo nic zajímavého. sestávala z přenosu majetku do plechových krabiček vozidel, úklidu zapůjčené nemovitosti a romantické cesty zamrzlou a zasněženou Vysočinou směrem k domovu. Nebyli bychom to ovšem my, abychom si i ty poslední chvíle v cizích krajích nevylepšili kvalitním programem. Navštívili jsme tedy staročeskou ohospodu ve Všíšti a ať už jsme se ládovali dozlatova vypečenou kachničkou či kvalitním guláškem, či něčím docela jiným naše chuťové buňky dospěly vrcholu blaha.
S plnými žaludky jsme se rozjeli každý svým směrem s pocitem krásně prožitého víkendu.
Zbývá jen dodat, že kdo nejel, poškodil sám sebe, ale to je u našich akcí standard. Lidé chybujete!!!
