Přišlo září a s ním i dlouho očekávaná akce
Úvodem něco málo historie
Myšlenka, zopakovat úspěšnou akci z pomaturitního období, se objevila již na předminulém srazu a je nutno uvést, že vybujela na podhoubí závisti některých jedinců, kteří se původního klání nezúčastnili a záviděli nám šťastným bohorovnost, s jakou jsme zapomněli, že se vůbec něco takového dělo. Po osvěžení paměti pěnivým mokem jsme mi zapomětníci mohli těmto závistivcům potvrdit, že se jednalo o vskutku mimořádnou akci, která proběhla zcela intuitivně bez jakéhokoli plánu či organizace a stupeň závisti a tedy i výživnost onoho podhoubí se značně zvýšil.
Není tedy divu, že i na minulém srazu se toto téma objevilo a začalo nabírat reálnějších obrysů, které byly deklarovány úmyslem akci s pracovním názvem Remake pomaturitního čundru STS Svojkovice - Brod uskutečnit a pokusit se ona pamětihodná místa znovuobjevit.
Předanalytická fáze
Během důkladného hodnocení letošního výročního srazu třídy na Královce se dostala na přetřes i ona myšlenka na pamětnický výjezd. Hned v počátku debaty byly nastaveny jisté limity u vědomí faktu, že nelze vstoupit dvakrát do téže řeky a že tok oné řeky před 27 lety byl tak prudký, že by nás mohl v současnosti smést z povrchu zemského.
Pravidlo 1. Vždy se najde nějaký kverulant, který není ochoten věnovat tak důležité akci celý týden a je třeba se i z důvodu možnosti uskutečnit další akce omezit maximálně na víkend. Toto pravidlo pak bylo vztaženo i na hustotu akcí a bylo konstatováno, že letošní rok bude znamenat jistou výjimku.
Pravidlo 2. Přečkání období, kdy jsou kulturní svatostánky uzavřeny je vhodnější spíše halovým než olympijským způsobem. Naše organizmy jsou podstatně vyspělejší než před lety a samočinně detekují, nebyly-li ponechány v prostředí, které jim nevyhovuje.
Z toho vyplývá pravidlo 3. Akce je třeba provádět podle důmyslného, předem stanoveného plánu.
Úvodní plánovací schůze byla natolik důkladná, že následující den nebylo možno zodpovědně věnovat jiné práci a díky tomu vznikl plán akce v podobě, která všem zúčastněným vyhovovala. Byly stanoveny termíny a úkoly. Přihlásili se účastníci a...
Den D na nádraží Františka Josefa I. v Praze
Při posledním plánovacím setkání bylo přesně určeno místo a čas nástupu na akci 4.9.2009 ve 13:30 hodin ve Fantově kavárně na Hlavním nádraží v Praze.
Dojmy ze zahájení akce byly poněkud smíšené. To bylo způsobeno jednak účastí, která se nakonec snížila až na stoprocentně spolehlivé tvrdé jádro - lépe řečeno jeho diamantové jadérko. Konzumované lahůdky také spíš vykazovaly nízkou kvalitu provedení, což se podniku nepodařilo zamaskovat ani poměrně kvalitní obsluhou. Oproti tomu ČD zcela netradičně vypravily vlak včas a na naši specielní žádost přímo od kavárny takže jsme byli ušetřeni potupného použití nádražních podchodů.
I. etapa - Cesta do neznáma
První etapa proběhla oproti očekávání poměrně nudně a nezpestřit si ji sami pozoruhodným výletem do okolí Rokycanského nádraží
dalo by se říct, že České dráhy v podstatě zkamaly a dovezly nás na místo v souladu s jízdním řádem. O pobavení cestou jsme se tedy pobavili jednak každý sám přepravou aluminiového modelu 20000litrové cisterny v měřítku 1:40000. Další kulturní program obstaral Libor vynálezem tolik komplikovaného nákupu přepravních dokladů, ze kterého přecházel zrak dvěma cestovním asistentkám. Zde ji opět třeba vyjádřit nelibost nad nečekanou připraveností ČD, která kvůli nám tento obvykle jednočlenný tým posílila.
II. etapa - Mirošov
Příjezd do cíle etapy
byl vhodně zkombinován se startem etapy druhé. Dá se říct, že obě místa byla promyšleně totožná. Náš sofistikovaný plán toto pravidlo použil pro všechny přechody mezi etapami a pokaždé znovu jsme tento fakt s velkou radostí vítali. Slibovanou pamětihodnost jsme nalezli velice snadno neb se stala po opuštění prostor nádraží Mirošov - město zcela nepřehlédnutelnou.
Zde jsme v příjemném a pestrém prostředí, veselé společnosti a vzorné obsluhy strávili zbytek dne takovým způsobem, který nám mohou všichni nezúčastnění jen závidět.
Celá seance byla zakončena samotížným přechodem od příjemného trávení k odpočinku v luxusních prostorách vyhrazených pro VIP hosty. S téměř poledním kuropěním jsme začali obnovovat své životní funkce v místě, kde jsme tyto opustili a po několika hodinách umělého zavodňování organismu pomoci filtrace vody z 11°G jsme se vydali na první dálkový přesun.
III. etapa - Dobřív
Dálkový přesun byl poněkud delší než se původně přepokládalo. Leč do cíle jsme dorazili čerství a plni očekávání nových zážitků. Starobylá osada Dobřív nás přivítala svou milou metrikou, kde platilo jednoduché pravidlo, že jakékoli dva body zájmu jsou od sebe vzdáleny právě 300m - obec byla prostě vystavěna do tvaru čtyřrozměrné koule. Zjištění, že se zde právě tento den koná posvícení spojené s taneční zábavou, nás inspirovalo k dlouhým debatám o účelu naší cesty. Nakonec však zvítězilo poslání a touha dodržet program v plném rozsahu a naprosto operativně jsme na žádnou zábavu nešli. Ubytování v místním luxusním zařízení bylo na úrovni, kterou lze zpodobnit pouze přecházejícím zrakem.
V místě jsme navštívili Starou hospodu - opravdu velmi starý kulturní stánek z 18. století.
Následně jsme provedli návštěvu zdejšího stále (i když dnes zrovna ne) fungujícího hamru
a přechod k úhelnému kameni celého dne. Tedy v luxusním zařízení nám bylo poskytnuto lože, přikrývka, polštář a povlečení ve stavu každý zvlášť a Libora tato situace natolik iritovala, že se neustále vracel k problému kterak převzaté věci sjednotit, až zbytek výpravy odhlasoval, že než ho ještě nadále poslouchat, raději přerušíme program a onu povlíkaci akci provedeme. Tím došlo k lehkému narušení programu, jehož důsledkem bylo nedotažení kulturní mise návštěvou památníku Jindřicha Mošny - narazili jsme již jen na zamčené dveře.
Nelitovali jsme neboť tento památník je součástí již navštívené budovy Staré hospody, ve které jsme následně setrvali a občerstvili ducha měrou vrchovatou. Při té příležitosti se Jarda konečně naučil hře v mariáš, kterou jsme si už tak celkově dobrý dojem velice zpříjemnili. Zároveň vzniklo následující prohlášení.
My, účastníci společenské akce STS Svojkovice - Brod, žádáme Českou republiku zastoupenou vrcholnými exekutivními a zákonodárnými orgány, aby v čase co nejkratším vstoupila do eurozóny.
K této žádosti nás vede obava o zachování národní tradice hry v mariáš při společenských setkáních v tradičních českých hospodách.
Korunový mariáš je prostě zlodějina a nominální stupnice naší měny v tomto směru zcela nevyhovuje zájmům občanstva.
Vysíleni hrou usnuli jsme v našich skvěle povlečených ložích se zvuky tancovačky za hlavami.
IV. etapa - Pouštní bouře II
Nervozita před závěrečným útokem na cíl ve Svojkovicích nás vyhnala z pohodlných loží v královském apartmánu již poměrně záhy. Ledva přiběhl pikolík s nakoupenými surovinami na snídani, dali jsme se do přípravy a servírování tohoto našeho jediného počinu tohoto druhu. Zde si dovolím vsunout poněkud smutnou myšlenku, že jsem totiž tajně doufal, že mi to ranní pivo bude servírovat někdo jiný než zrovna Libor... Leč snídaně byla výtečná a účastníci akce se dostali do poměrně rozšafné nálady. Odhlasovali jsme si tedy změnu plánu pro dnešní den a nesnesitelných 7km úmorného pochodu po silnici směr Svojkovice jsme nahradili pohodovými 10km terénem, kde se nám podařilo zhotovit na lokalitě vrchu Žďár i nějakou geologickou a archeologickou dokumentaci.
Tento čin je aspoň na poli geologie zcela záslužný, neboť jsem zjistil, že žádná jiná fotodokumentace v naší státní službě zatím neexistuje a tak budou Liborova fota mechem obrostlého kamení (které jsme v potu tváře zdolávali) vřele přivítána a zcela bezplatně použita k dokumentaci zdejších úžasných přírodních zvláštností. Důkaz naší přítomnosti na místě je učiněn i záznamem ve vrcholové knize, který jsme pořídili a jehož faksimile přikládáme.
Po sestupu z hory nás již přivítaly Svojkovice. Po 27 letech 2 měsících plus pár dní jsme stanuli na stejných místech jako onehdy. Nebyli jsme ovšem ušetřeni značného rozčarování. První šok nám uštědřil nelidský zásah do morfologie území, který byl proveden záhy po naší první návštěvě. Změna průběhu koryta místního potoka nás zcela dezorientovala a jen s maximální snahou, invencí a za trvalých diskuzí a vyjasňování si naprosto temných míst v paměti jsme nalezli ono památné místo a náhle jsme stáli tam, kde jsme onehdy leželi.
Z celého dojemného okamžiku existuje
filmový záznam a podrobná fotodokumentace.
Pochybnosti o pravosti nalezeného místa nám pomohl rozptýlit místní znalec a sběratel tabulí a pak taky Jardova fenomenální paměť, ve které pietně uchoval pomístní název onoho místa "Ve Chmelí". Díky tomu jsme opustili veškeré pochybnosti a provedli krátkou exkurzi vlastní obcí Svojkovice. Nalezli jsme ji však v žalostném a zpustošené stavu. Hlavní opěrný bod naší minulé návštěvy zcela zchátralý a nepřístupný. - Smutný pohled.
Pobyt jsme ukončili posezením u a někteří i nepochopitelným ponořením do místního koupacího zařízení.
Jako doprovodný program byla zvolena triumfální přehlídková jízda vozidel značky Velorex.
V. etapa - Návrat
Domů jsme jeli zcela bez invence vlakem a v něm dokonce začali uvažovat i o přípojích, čase a jiných smutných produktech civilizace.
Vyhodnocení
Celá akce se i přes nevalnou účast velice pěkně vydařila. Vytýčené hlavní cíle byly splněny. Stejný počet účastníků na začátku i konci akce jasně hovoří i o kvalitním zajištění bezpečnosti akce. Kromě těchto a dalších pozitivních přínosů je nutno konstatovat. Dobřívský hamr byl na suchu a kola se netočila. Nejnáročnější plánovaná část akce "Pouštní bouře II" byla změnou trasy degradována a nedošlo k návštěvě místa zvaného Hůrky a zjištění, zda je místní pamětihodnost, tak jak bylo v předanalytické fázi zjištěno, opravdu zavřena. Pohledem z vrchu Žďár a napřaženou rukou bylo konstatováno, že naše osidlování těchto míst před 27 lety probíhalo ve 2 fázích a místa Rokycanské anabáze nebyla do plánu akce zahrnuta. Zde se jeví prostor pro nápravu v podobě akce STS Svojkovice - Brod II.
Ve věci řek, do kterých vstupujeme je nutno konstatovat, že ty nové nebo staré změněné poskytují více radosti, než by snad mohla přinést jedna nudná neměnnost a tak sláva dialektice.
